Devět ostrovů, tři desky

Polly přiletěla nízko nad pobřežím z černé sopečné skály, kde zelené louky sahaly až na okraj útesu a nad zaoblenými kopci ve vnitrozemí se pomalu sunula mlha. Tohle byl São Miguel, největší z devíti ostrovů, které tvoří Azory, sám uprostřed severního Atlantiku. Slaný vzduch se mísil s vůní mokré hlíny a posečené trávy a někde dole zakokrhal kohout na statku, který ještě neviděla.

Polly came in low over a coastline of black volcanic rock, where green fields ran right up to the cliff edge and mist slid slowly across rounded hills further inland. This was São Miguel, the largest of the nine islands that make up the Azores, sitting alone in the middle of the North Atlantic. Salt air mixed with the smell of wet earth and cut grass, and somewhere below a rooster called out from a farm she could not yet see.

Celý ostrov existuje kvůli švu hluboko pod dnem oceánu, místu, kde se o sebe pomalu třou tři z velkých desek, jež nesou kontinenty. Severní Amerika táhne jedním směrem, Evropa druhým a Afrika tlačí od jihu, a tam, kde se tyto tři okraje setkávají, si žár a tlak nacházejí cestu vzhůru puklinami v zemské kůře. Každý ostrov v tomto řetězci vznikl stejně, jedna erupce za druhou, z ničeho jiného než z ohně a chladnoucí horniny.

The whole island exists because of a seam far below the ocean floor, a place where three of the great plates that carry the continents grind slowly against each other. North America pulls one way, Europe another, and Africa presses in from the south, and where the three edges meet, heat and pressure find their way up through cracks in the crust. Every island in this chain was built the same way, one eruption at a time, out of nothing but fire and cooling rock.

Téměř každé pole na São Miguel lemuje živý plot z hortenzií, modrých, fialových a někdy jemně růžových, vysázených tak hustě, že vypadají jako namalované do krajiny. Sedláci přivezli tyto rostliny z Asie v devatenáctém století jen proto, aby vyznačili hranice mezi pastvinami, a vůbec nečekali, že se z nich stane poznávací znamení ostrova. Sopečná půda, bohatá na minerály, barví jejich okvětní lístky sytější modří než téměř kdekoli jinde na světě.

Almost every field on São Miguel is edged by a hedge of hydrangeas, blue and violet and sometimes a soft pink, planted so thickly they look painted onto the landscape. Farmers brought the plants from Asia in the nineteenth century simply to mark the borders between pastures, never expecting them to become the island's signature. The volcanic soil, rich in minerals, turns their petals a deeper blue than the same flower grows almost anywhere else in the world.

Dál ve vnitrozemí se zelené kopce zvedaly a skládaly kolem širokých tichých pánví, do kterých Polly z pobřeží neviděla. Odněkud mezi nimi slabě stoupala pára, tenké bílé nitky proti šedé obloze, a tak zamířila svůj let k výšinám, aby zjistila, co ji vytváří.

Further inland, the green hills rose and folded around wide, quiet basins that Polly could not see into from the coast. Steam rose faintly from somewhere among them, thin white threads against the grey sky, and she turned her flight toward the high ground to see what was making it.