Pokoj 304 má výhled

Bylo po jedenácté, když Marcos konečně dorazil do hotelu. Jeho letadlo přistálo se dvouhodinovým zpožděním a taxikář jel dlouhou cestou přes celé město. Postavil kufr na podlahu vestibulu a podíval se na ženu za recepcí.

It was past eleven when Marcos finally reached the hotel. His flight had landed two hours late and the taxi driver had taken the long way through the city. He set his suitcase down on the lobby floor and looked at the woman behind the desk.

"Rezervace na jméno Marcos Soto," řekl. Tuto větu si procvičoval v letadle. Žena chvíli psala na klávesnici, pak udělala grimasu, kterou nedokázal rozluštit.

"Reservation under Marcos Soto," he said. He had practiced the sentence on the plane. The woman typed for a moment, then made a small face he could not read.

"Je mi líto," řekla. "Váš pokoj už není k dispozici. Měli jsme problém s rezervačním systémem. Ale máme jeden volný pokoj ve třetím patře." Zaváhala. "Má balkon. Za stejnou cenu."

"I am sorry," she said. "Your room is no longer available. We had a problem with the booking system. But we have one room left, on the third floor." She paused. "It has a balcony. Same price."

Marcos si vzal klíč bez protestů. Výtah byl starší než on sám. Skřípal, když stoupal nahoru. Když otevřel dveře pokoje 304 a odhrnul záclony, město se rozprostřelo pod ním — střechy, osvětlená okna, malé náměstíčko s fontánou, která stále ještě běžela.

Marcos took the key without arguing. The elevator was older than he was. It groaned as it climbed. When he opened the door of 304 and pushed back the curtains, the city spread out below him — rooftops, lit windows, a small square with a fountain still running.

Vyšel na balkon v kabátě a pozoroval dva lidi, jak si u fontány předávají cigaretu. Vítr byl studený. Dlouho se nepohnul.

He stepped onto the balcony in his coat and watched two people share a cigarette by the fountain. The wind was cold. He did not move for a long time.