Časová pásma

Čtvrtého rána byl vlak někde západně od Novosibirsku. Polly se podívala na malý hodinový ciferník nad dveřmi kupé. Ukazoval 06:30. Hodiny nebyly změněny od Moskvy. Všechny jízdní řády Transsibiřské magistrály běží na moskevský čas, po celé délce trati, po sedm dní a sedm časových pásem. Nelze provozovat železnici přes osm tisíc kilometrů, pokud má každá stanice jiné hodiny.

On the fourth morning, the train was somewhere west of Novosibirsk. Polly checked the small clock above the compartment door. It read 06:30. The clock had not been changed since Moscow. All Trans-Siberian timetables run on Moscow time, the whole length of the line, for seven days and seven time zones. You cannot run a railway across eight thousand kilometres if every station has a different watch.

Místní čas za oknem byl však asi 10:30. Slunce bylo na obloze už šest hodin.

Local time outside the window, however, was about 10:30. The sun had been up for six hours.

Tento nesoulad mezi časem ve vlaku a časem venku byl, jak řekl průvodčí, jednou z malých mentálních výzev cesty. Ve Vladivostoku by vlakové hodiny ukazovaly něco jiného než místní slunce, které by bylo o sedm hodin napřed.

This dislocation between train-time and outside-time was, the conductor had said, one of the small mental challenges of the journey. By Vladivostok the train clock would say one thing and the local sun would say something seven hours different.

Polly seskočila dolů a vydala se na průzkum.

Polly hopped down and went exploring.

Jídelní vůz byl o tři vagony dál. Každý vagon byl dlouhý tunel s dřevěným obložením. Průvodčí v zelených uniformách seděli s nohama nahoře a četli noviny mezi zastávkami. Nevypadali překvapeně, že vidí papouška. Vlak už viděl ledacos.

The dining car was three carriages down. Each carriage was a long wood-panelled tunnel. The conductors in green uniforms sat with their feet up reading newspapers between station stops. They did not look surprised to see a parrot. The train had seen things.

Jídelní vůz byl zvenku vybledle červený, uvnitř světle modrý. Těžké krajkové záclony. Dřevěné boxy. Malá kuchyňka na vzdáleném konci. Polly se usadila v prázdném boxu u okna.

The dining car was painted faded red outside, pale blue inside. Heavy lace curtains. Wooden booths. A small kitchen at the far end. Polly perched at the empty booth by the window.

Číšník v trochu příliš velkém saku se objevil s jídelním lístkem v ruštině, angličtině a čínštině. Boršč. Pelmeně. Lososový kaviár. Číšník vzal jídelní lístek zpět a pak se vrátil s malým talířkem ve výšce Polly: chléb, máslo a tmavý sleď.

A waiter in a slightly too-large jacket appeared with a menu in Russian, English, and Chinese. Borscht. Pelmeni. Salmon caviar. The waiter took the menu back, then returned with a small plate at Polly's height: bread, butter, and dark herring.

"Pozornost kuchyně," řekl anglicky.

"Compliments of the kitchen," he said in English.

Sleď byl solí nakládaný a výrazný. Chléb měl jemnou kyselost z třídenního kvašení. Máslo bylo nesolené. Tato kombinace byla něco, co Rusové jedli na dálkových vlacích už sto dvacet let.

The herring was salt-cured and pungent. The bread had a faint sourness from three days of fermentation. The butter was unsalted. The combination was a thing Russians had been eating on long-distance trains for a hundred and twenty years.

Za oknem se tajga změnila v vysokou otevřenou step. Stádo krav se páslo poblíž malého dřevěného domu. Muž na kole čekal na železničním přejezdu.

Outside the window, the taiga had thinned into high open grassland. A herd of cows grazed near a small wooden house. A man on a bicycle waited at a level crossing.