Kůže, která vidí

Čtvrté ráno se Chiara opozdila. Přišla s dvěma kávami z baru na rohu a její vlasy byly vlhké od mořského vánku. Položila jednu kávu na pult. "Včera večer mě něco napadlo," řekla. "Ještě jsme neudělali barevný test pro Polly."

The fourth morning, Chiara was running late. She came in carrying two coffees from the bar on the corner and her hair was wet from the sea breeze. She set one coffee on the counter. "I had a thought last night," she said. "We have not done the colour test for Polly."

Barevný test byl Pastin oblíbený, řekla Chiara. Položila na dno nádrže tři ploché talíře různých barev. Jasně červený. Jasně modrý. Jasně žlutý. Na jednom z nich, pod malou plastovou kopulí, byl kousek krevetky. Dnes byla kreveta pod červeným talířem.

The colour test was Pasta's favourite, Chiara said. She set out three flat plates of different colours on the tank floor. Bright red. Bright blue. Bright yellow. On one of them, under a small plastic dome, was a piece of shrimp. Today, the shrimp was under the red plate.

"Tady je to," řekla Chiara. "Chobotnice jsou barvoslepé. Jejich oči mají pouze jeden druh fotoreceptoru, ne tři, jako máme my. Podle všech testů, které jsme kdy dělali jen na jejich očích, chobotnice nedokážou rozlišovat barvy."

"Here is the thing," Chiara said. "Octopuses are colour-blind. Their eyes have only one kind of photoreceptor, not three the way ours do. By every test we have ever done on their eyes alone, octopuses cannot distinguish colours."

Polly naklonila svou červenou hlavu.

Polly tilted her red head.

"A přesto," řekla Chiara. Ukázala na nádrž. "Sleduj."

"And yet," Chiara said. She pointed at the tank. "Watch."

Pasta se rozvinula. Dvě chapadla se natáhla přes dno nádrže. Prošla nad modrým talířem bez zpomalení. Prošla nad žlutým talířem bez zpomalení. Zastavila se nad červeným talířem. Jedno chapadlo zvedlo kopuli. Pasta si vzala krevetu.

Pasta uncurled. Two arms went out across the tank floor. They passed over the blue plate without slowing. They passed over the yellow plate without slowing. They paused over the red plate. One arm lifted the dome. Pasta took the shrimp.

"Není slepá k barvám," řekla Chiara. "Ale nejsou to její oči, které to vidí."

"She is not blind to colour," Chiara said. "But it is not her eyes that see it."

V posledních patnácti letech biologové objevili, že kůže chobotnice je plná světlocitlivých buněk zvaných opsiny. Stejná molekula, která vystýlá lidskou sítnici, pokrývá celý povrch chapadla chobotnice. Kůže chobotnice dokáže detekovat světlo na různých vlnových délkách. U některých druhů může kůže detekovat specifické barvy.

In the last fifteen years, biologists have discovered that the skin of an octopus is full of light-sensing cells called opsins. The same molecule that lines a human retina lines the entire surface of an octopus arm. The octopus's skin can detect light at different wavelengths. In some species, the skin can detect specific colours.

To je jedna z možných odpovědí na otázku, která biologům vrtala hlavou po sto let: jak se barvoslepé zvíře dokáže tak dokonale maskovat v barevném prostředí? Chobotnice na korálu se přizpůsobí korálu. Chobotnice na písku se přizpůsobí písku. Její oči nevidí barvu. Ale její kůže ano. Kůže vidí, co potřebuje napodobit.

This is one possible answer to a question that had puzzled biologists for a hundred years: how does a colour-blind animal camouflage itself so perfectly into colourful environments? An octopus on coral matches the coral. An octopus on sand matches the sand. Its eyes cannot see colour. But its skin can. The skin sees what the skin needs to copy.

Pasta se stáhla s krevetou. Celý experiment trval méně než minutu.

Pasta withdrew with her shrimp. The whole experiment had taken under a minute.

Polly pomalu kráčela po okraji nádrže. Nikdy předtím nepřemýšlela o svých vlastních očích. Prostě jim důvěřovala. Myšlenka, že zvíře může vidět částmi svého těla jinými než očima, byla na okamžik hluboce podivná. Pomyslela si, s malým záchvěvem závraťe, který si to zasloužilo, že nemá tušení, co většina jejího vlastního těla ví.

Polly walked along the rim of the tank slowly. She had never thought about her own eyes before. She had simply trusted them. The idea that an animal could see with parts of itself other than its eyes was, for a moment, deeply strange. She thought, with the small flutter of vertigo it deserved, that she had no idea what most of her own body knew.

Chiara zvedla svou kávu. "Je to zajímavé, že?"

Chiara picked up her coffee. "It is interesting, no?"

Polly naklonila svou červenou hlavu.

Polly tilted her red head.

"Je toho víc," řekla Chiara. "Publikovali jsme o tom články už deset let. Většina lidí tomu stále nemůže uvěřit. Kůže zvířete vidí." Napila se kávy. "Vítej v části biologie, kde toho vlastně moc nevíme."

"There is more," Chiara said. "We have published papers on this for a decade. Most people still cannot believe it. The animal's skin sees." She drank the coffee. "Welcome to the part of biology where we don't actually know much."