Neapolský záliv

Polly přiletěla nad Neapolský záliv pozdě ráno. Voda měla barvu zeleného skla. Na druhé straně zálivu seděla hora Vesuv, částečně skrytá v oparu. Vzduch voněl solí a naftou z rybářských lodí.

Polly came in over the Bay of Naples in late morning. The water was the colour of green glass. Mount Vesuvius sat on the far side of the bay, partly hidden by haze. The air smelled of salt and diesel from fishing boats.

Sledovala pobřeží. Viděla prádlo visící z balkonů a skútry v ulicích.

She followed the shoreline. She could see laundry hanging from balconies and scooters in the streets.

Jejím cílem byla stará budova u vody. Malá mosazná tabulka hlásala STAZIONE ZOOLOGICA ANTON DOHRN, ZALOŽENO 1872.

Her destination was an old building on the water. A small brass plaque read STAZIONE ZOOLOGICA ANTON DOHRN, FONDATA 1872.

Polly o tomto místě věděla. Založil ho německý zoolog jménem Anton Dohrn. Neapolský záliv je jedním z nejbohatších mořských ekosystémů v Evropě. Institut studuje chobotnice od roku 1873. Je to nejstarší mořský biologický institut, který stále funguje na světě.

Polly knew about this place. It had been founded by a German zoologist named Anton Dohrn. The Bay of Naples is one of the richest sea ecosystems in Europe. The institute has been studying octopuses since 1873. It is the oldest marine biology institute still working in the world.

Usadila se na zábradlí. Mladá výzkumnice v námořnickém plášti odemkla zadní dveře. Uviděla Polly a usmála se. "Pojď dál."

She perched on the railing. A young researcher in a navy lab coat unlocked the back door. She saw Polly and smiled. "Come on in."

Budova voněla mořskou vodou. Dlouhé chodby vedly mezi místnostmi plnými nádrží. Skrz skleněné stěny Polly viděla sardinky, malou chobotnici v rohu a mořského zajíce na listu chaluhy.

The building smelled of seawater. Long corridors ran between rooms full of tanks. Through the glass walls, Polly saw sardines, a small octopus in a corner, and a sea hare on a kelp blade.

Výzkumnice se jmenovala Chiara Bianchi. Studovala kognici hlavonožců devět let. "Chobotnice jsou tady nejchytřejší zvířata," řekla. "Nebo alespoň ta, u kterých jsme si jistí, že jsou vědomá."

The researcher's name was Chiara Bianchi. She had been studying cephalopod cognition for nine years. "The octopuses are the smartest animals here," she said. "Or at least the smartest ones we are sure are conscious."

Došly k vysoké kulaté nádrži. Na boku byla karta s nápisem PASTA, 2,3KG, GPO. Uvnitř, složená do smyčky plastové trubky, byla obří tichomořská chobotnice. Osm chapadel se úhledně obtočilo kolem sebe. Jedno zlaté oko sledovalo skrz sklo.

They came to a tall round tank. A card on the side read PASTA, 2.3KG, GPO. Inside, folded into a coil of plastic pipe, was a giant Pacific octopus. Eight arms wrapped tidily around itself. One golden eye watched through the glass.

Chiara si položila kávu. "Pasta," řekla, "seznam se s Polly."

Chiara set her coffee down. "Pasta," she said, "meet Polly."

Chobotnice se nepohnula. Ale její oko zůstalo na Polly.

The octopus did not move. But its eye stayed on Polly.

"Můžeš se posadit na okraj," řekla Chiara. "Nešplíchne na tebe. Ráno je klidná. Odpoledne se stává chytřejší."

"You can perch on the rim," Chiara said. "She will not splash you. She is calm in the mornings. She gets clever in the afternoons."