Číslo čtyřicet sedm

Carla si pořezala ruku při mytí nádobí. Nebylo to hluboké, ale pořád to krvácelo, takže šla na kliniku. Recepční si vyžádala její kartičku pojištění a dala jí číslo. Čtyřicet sedm.

Carla had cut her hand washing the dishes. It wasn't deep, but it kept bleeding, so she went to the clinic. The receptionist asked for her insurance card and gave her a number. Forty-seven.

Na obrazovce nad dveřmi bylo napsáno "Nyní obsluhujeme: 31." Čekárna byla plná. Muž si už deset minut četl stejnou stránku časopisu. Mladý otec držel spící miminko. Teenager zíral do svého telefonu.

The screen above the door said "Now serving: 31." The waiting room was full. A man was reading the same page of a magazine for ten minutes. A young father was holding a sleeping baby. A teenager was staring at his phone.

Carla si sedla a sledovala, jak se čísla mění. 32. 33. 36. Čísla nešla po pořádku. Přemýšlela, jestli na ni nezapomněli.

Carla sat down and watched the numbers change. 32. 33. 36. The numbers did not move in order. She wondered if she had been forgotten.

Po hodině se na obrazovce konečně objevilo číslo 47. Prošla dveřmi do malé ordinace. Doktor se na její ruku podíval dvě minuty. "To nic není," řekl. "Čistěte to dvakrát denně. Žádné stehy."

After an hour, the screen finally showed 47. She walked through the door to the small office. The doctor looked at her hand for two minutes. "It's nothing," he said. "Clean it twice a day. No stitches."

Když odcházela, čekárna byla téměř prázdná. Teenager byl pryč. Miminko bylo vzhůru. Muž konečně otočil stránku.

When she left, the waiting room was almost empty. The teenager was gone. The baby was awake. The man had finally turned the page.