Chobotnice, která překonala zámek

V roce dva tisíce šestnáct přišli zaměstnanci malého akvária na Novém Zélandu jednoho rána ke skutečné záhadě. Jedna z jejich chobotnic, nenápadný tvor jménem Inky, přes noc zmizela z nádrže. Sklo nebylo rozbité a žádný alarm se nespustil. Prostě byl pryč, jako by tam nikdy nebyl.

In two thousand sixteen, staff at a small aquarium in New Zealand arrived one morning to a genuine mystery. One of their octopuses, an unremarkable looking creature named Inky, had vanished from his tank overnight. No glass had been broken and no alarm had sounded. He had simply gone, as if he had never been there at all.

Prohledání budovy nakonec přineslo odpověď. Pod rouškou tmy Inky vypáčil víko vlastní nádrže a poté se plazil po studené podlaze k úzké odtokové trubce vedoucí do oceánu. Protáhl se dovnitř, prokličkoval několika metry těsného kovového potrubí a vklouzl do otevřené vody. Za svítání už byl volný.

A search of the building eventually supplied the answer. Under cover of darkness, Inky had prised open the lid of his own tank, then dragged his body across the cold floor to a narrow drainpipe leading to the ocean. He squeezed inside, worked his way through several metres of tight metal piping, and slid out into open water. By sunrise, he was free.

Na tomto příběhu je pozoruhodné nejen to, co Inky udělal, ale i to, co odhaluje o tom, jak chobotnice myslí. Chobotnice patří mezi nejinteligentnější tvory na Zemi a mají zhruba tolik neuronů jako pes. Většina těchto neuronů se nenachází v hlavě, ale podél chapadel, takže každé chapadlo funguje do jisté míry nezávisle, téměř jako by mělo vlastní mysl.

What makes the story remarkable is not just what Inky did, but what it reveals about how an octopus thinks. Octopuses rank among the most intelligent creatures alive, with roughly as many neurons as a dog. Most of those neurons sit not in the head but along the arms, so each arm operates with a degree of independence, almost as though it had a mind of its own.

Tato inteligence se znovu a znovu projevuje v laboratořích po celém světě. Chobotnice se naučily odšroubovávat víčka sklenic, aby se dostaly k jídlu, vyřešily vícekrokové hádanky, aby získaly kousek kraba ze zamčené krabice, a dokonce poznaly jednotlivé výzkumníky podle vzhledu, přičemž stříkaly vodou po těch, které zjevně neměly rády.

This intelligence turns up again and again in laboratories worldwide. Octopuses have learned to unscrew jar lids to reach food, solved multi step puzzles to retrieve a piece of crab from a locked box, and even recognised individual researchers by sight, squirting water at the ones they seemed to dislike.

I přesto vědci stále nedokážou plně vysvětlit, jak taková inteligence vznikla. Vyvinula se na zcela samostatné větvi života, dávno předtím, než vůbec existovali savci, a proto se setkání s myslí chobotnice nejvíce ze všeho na Zemi podobá setkání s myslí mimozemskou.

Even so, scientists still cannot fully explain how such intelligence arose. It evolved along an entirely separate branch of life, long before mammals existed, which is why meeting an octopus's mind feels like the closest thing on Earth to meeting an alien one.

Samotného Inkyho už nikdo nikdy neviděl. Akvárium ho nakonec nahradilo jinou chobotnicí, tentokrát se však ujistilo, že z nové nádrže bude uniknout mnohem těžší.

Inky himself was never seen again. The aquarium eventually replaced him with another octopus, though this time they made sure the new tank would be considerably harder to escape from.