Pomalý tep stromů

V noci, v naprostém klidu, namířili vědci lasery na řady stromů a čekali. To, co našli, připomínalo míň rostlinu a víc spící zvíře: pomalý pravidelný pulz, který každých pár hodin stoupá a klesá a prochází celým stromem najednou.

At night, in complete stillness, scientists pointed lasers at rows of trees and waited. What they found looked less like a plant and more like a sleeping animal: a slow, steady pulse, rising and falling every few hours, moving through the entire tree at once.

Větve se rytmicky zvedaly a klesaly zhruba o centimetr, jako by celý strom lehce dýchal. Vědci teď věří, že se sám kmen aktivně stahuje a pomáhá tlačit vodu nahoru vnitřními trubicemi, kterým se říká xylém, místo aby spoléhal jen na pasivní nasávání. Na rozdíl od lidského srdce, které bije asi sedmdesátkrát až osmdesátkrát za minutu, může stromu jeden cyklus trvat několik hodin.

Branches shifted up and down by roughly a centimetre, rhythmically, as if the whole tree were gently breathing. Researchers now believe the trunk itself may be actively squeezing, helping push water up through internal tubes called xylem rather than simply relying on passive absorption. Unlike a human heartbeat, which repeats around seventy or eighty times a minute, a tree's pulse can take several hours to complete a single cycle.

Je to zvláštní představa: zahrada plná stromů a každý z nich pulzuje podle svého vlastního, extrémně pomalého rozvrhu, úplně neviditelně, pokud zrovna nestojíš potmě se správným přístrojem.

It is a strange thought: a garden full of trees, each one quietly pulsing on its own private, extremely slow schedule, completely invisible unless you happen to be watching in the dark with the right kind of instrument.