Přes Ural

Třetího rána vlak zastavil v Jekatěrinburgu. Galina už v noci odešla. Pavel ještě spal. Dva noví cestující obsadili prázdné lůžka: voják asi dvacetiletý v uniformě tak čisté, že ji ještě nenosil, a starší muž s šedavo-žlutými vlasy a krabicí na rybářské náčiní.

On the third morning, the train stopped at Yekaterinburg. Galina had already left in the night. Pavel was still asleep. Two new passengers had taken the empty bunks: a soldier of perhaps twenty in a uniform too clean to have been worn yet, and an older man with grey-yellow hair and a fishing tackle box.

Polly přiskočila k oknu.

Polly hopped to the window.

Jekatěrinburg je největší město v Uralu. Ural rozděluje Evropu od Asie. Nejsou vysoké, spíše dlouhý opotřebovaný hřeben než zeď. Ale jsou staré. Před pěti sty miliony let byl Ural už významným pohořím. Eroze je ohlodává půl miliardy let a stále tu jsou. Jsou jedny z nejstarších hor na Zemi.

Yekaterinburg is the largest city in the Urals. The Ural Mountains divide Europe from Asia. They are not high, more a long worn ridge than a wall. But they are old. Five hundred million years ago, the Urals were already a major mountain range. They have been worn down for half a billion years and are still there. They are some of the oldest mountains on Earth.

Transsibiřská magistrála překračuje Ural přes Jekatěrinburg. Na kilometru 1 777 je malý ukazatel, který říká EVROPA na jedné straně a ASIE na druhé. Průvodčí řekl Polly s malým úsměvem, že ten ukazatel je turistický výmysl. Skutečná hranice, geograficky, není na přesném bodě. Dělící čára vede přibližně podél rozvodí řeky Ural.

The Trans-Siberian crosses the Urals through Yekaterinburg. There is a small marker at kilometre 1,777 of the line that says EUROPE on one side and ASIA on the other. The conductor told Polly, with a small smile, that the marker was a tourist invention. The real border, geographically, was not at a clean point. The dividing line runs roughly along the watershed of the Ural River.

Ale symbolické překročení bylo to hlavní.

But the symbolic crossing was the point.

Nový cestující s krabicí na náčiní ji otevřel a rozložil nástrahy na stůl. Seřadil je podle barev.

The new passenger with the tackle box opened it and laid out his lures on the table. He arranged them by colour.

"Kde rybaříte?" zeptala se Polly.

"Where do you fish?" Polly asked.

Vzhlédl. "Bajkal," řekl. "Za tři dny. Omul. Losos Bajkalu. Nikde jinde na světě ho nenajdete." Ukázal na zeleno-stříbrnou třpytku. "Tohle používám."

He looked up. "Lake Baikal," he said. "In three days. Omul. The salmon of Baikal. You will not find it anywhere else in the world." He pointed at a green-and-silver spoon. "This is what I use."

O pár hodin později, poblíž Pervouralsku, vlak zpomalil kolem malého bílého obelisku na mýtině. EVROPA na jedné straně. ASIE na druhé. Tři turisté mávali na vlak. Pavel zvedl jednu ruku od svého notebooku a zamával zpět.

A few hours later, near Pervouralsk, the train slowed past a small white obelisk in a clearing. EUROPE on one side. ASIA on the other. Three tourists waved at the train. Pavel lifted one hand from his laptop and waved back.

Obelisk zmizel z dohledu. Vlak překročil kontinent, jako byste překročili malou ulici.

The obelisk slid away. The train had crossed a continent the way you might cross a small street.