Kruh a ranní loď

Ring of Brodgar stojí na úzké šíji mezi dvěma jezery, a jen proto působí vysoko. Kameny stojí v kruhu širokém asi sto čtyři metry, oddělené od vřesoviště příkopem vysekaným do pevné skály. Vztyčili ho před čtyřmi až čtyřmi a půl tisíci lety a je součástí památky světového dědictví.

The Ring of Brodgar sits on a narrow neck of land between two lochs, which is the only reason it feels high. The stones stand in a circle about one hundred and four metres across, cut off from the moor by a ditch hacked into solid rock. It was raised between four and four and a half thousand years ago, and it is part of a world heritage site.

Kdysi tu bylo kolem šedesáti kamenů. Třicet šest jich stojí dodnes a mezery patří k tomu tvaru stejně jako kameny. Polly obešla kruh delší cestou, zvenku, s vřesem po kolena a se světlem, které se ploše a široce rozlévalo po vodě na obou stranách. Nic z toho není uspořádané pro návštěvníka. Bylo to uspořádané kvůli něčemu jinému a co to bylo, nikde zapsané není.

There were around sixty stones once. Thirty-six are standing now, and the gaps are as much of the shape as the stones are. Polly walked the ring the long way, on the outside, with heather to her knees and the light going flat and wide across the water on both sides. Nothing about it is arranged for a visitor. It was arranged for something else, and whatever that was is not recorded anywhere.

Pak přišlo obyčejné zařizování odjezdu. Zpátky v přístavní kanceláři stál za pultem kormorán chocholatý a na stěně visel vytištěný list. „V kolik hodin odjíždí trajekt?“ zeptala se Polly. „Kolik to stojí?“ Dívala se do listu s ním, dokud nenašel ten řádek. „Chtěla bych si koupit lístek, prosím.“

Then the ordinary business of leaving. Back at the harbour office there was a shag behind a counter and a printed sheet on the wall. "What time does the ferry leave?" Polly asked. "How much does this cost?" She looked at the sheet with him while he found the line. "I would like to buy a ticket, please."

„Jak dlouho trvá plavba?“ zeptala se nakonec a lístek si schovala. Ráno loď vyplula kolem stejného nízkého mysu, kterým připlula, a Orkneje za ní klesaly v pořadí, v jakém se je naučila: město o jedné ulici, záliv s vesnicí v něm, kaple z vojenských bud, skála plná tuleňů a ve vnitrozemí, z vody neviditelný, kruh, kterému většina kamenů pořád stojí.

"How long does the crossing take?" she asked last, and put the ticket away. In the morning the boat pulled out past the same low headland it had come in by, and the islands went down behind it in the order she had learned them: a town on one street, a bay with a village in it, a chapel made of huts, a rock full of seals, and inland, out of sight from the water, a circle with most of its stones still up.