Sbohem těstovinám

Sedmého rána Polly přišla k nádrži brzy. Laboratoř byla tichá. Chiara měla přijít až za hodinu. Institut se takto probouzel každé ráno už sto padesát čtyři let.

On the seventh morning, Polly came down to the tank early. The lab was quiet. Chiara would not be in for another hour. The institute had been waking up like this every morning for one hundred and fifty-four years.

Těstoviny byly u přední části nádrže.

Pasta was at the front of the tank.

To nebylo normální. Šest rán Polly seděla na okraji a chobotnice byla schoulená ve své trubce nebo se vznášela v rohu. Dnes byla chobotnice přitisknutá k přední stěně, všech osm chapadel volně rozprostřených proti sklu, její jediné viditelné oko ve stejné úrovni jako Polly.

This was not normal. For six mornings, Polly had perched on the rim and the octopus had been folded in her pipe, or drifting in a corner. Today the octopus was pressed against the front wall, all eight arms spread loosely against the glass, her single visible eye level with Polly's.

Dívaly se na sebe.

They looked at each other.

Co se odehrává mezi papouškem a obří tichomořskou chobotnicí, pravděpodobně není přátelství. Chobotnice možná jen zkoumala teplokrevného tvora, který byl kolem její nádrže šest dní. Chobotnice dokážou číst teplo přes svou kůži. Dokážou číst pohyb přes své přísavky. Sbíraly informace.

What passes between a parrot and a giant Pacific octopus is probably not friendship. The octopus might simply have been investigating the warm-blooded creature that had been around her tank for six days. Octopuses can read warmth through their skin. They can read movement through their suckers. They were collecting information.

Polly poskakovala po okraji. Oko chobotnice ji sledovalo, pak se její chapadla pomalu posunula, aby ji následovala. Když Polly zastavila, oko se zastavilo.

Polly hopped along the rim. The octopus's eye tracked her, then her arms shifted slowly to follow. When Polly stopped, the eye stopped.

Celých sedm minut se na sebe dívaly. Vodní filtr tiše bzučel.

For seven full minutes they watched each other. The water filter hummed softly.

Pak chobotnice udělala něco, co Polly celý týden neviděla. Pomalu rozvinula jedno chapadlo a přitiskla jeho špičku na sklo přesně tam, kde spočívala Pollyina noha. Přísavky se rozprostřely, pak znehybněly.

Then the octopus did something Polly had not seen her do all week. She unfurled one arm slowly and pressed the very tip of it against the glass exactly opposite where Polly's foot was resting. The suckers spread, then stilled.

Polly sklonila svůj zobák ke sklu a jemně se ho dotkla zavřeným zobákem. Přes studené sklo, na její straně, nebylo nic. Na straně chobotnice možná hodně.

Polly lowered her beak to the glass and touched it gently with her closed beak. Through the cold glass, on her side, there was nothing. On the octopus's side, perhaps a great deal.

Chapadlo zůstalo jednu dlouhou minutu. Pak se vrátilo zpět do vody.

The arm stayed for one long minute. Then it slid back into the water.

Chiara přišla se dvěma kávami. "Odjíždíš," řekla. "Představovala jsem si, že se to stane. Cestuj bezpečně. Vrať se, až budeš moct."

Chiara came in with two coffees. "You are leaving," she said. "I imagined this would happen. Travel safely. Come back when you can."

Polly vzlétla z okraje. Proletěla dlouhou chodbou institutu, kolem sardinek a chaluh, a ven do jasného rána Villa Comunale. Před ní se otevřel Neapolský záliv.

Polly lifted off the rim. She flew out down the long corridor of the institute, past the sardines and the kelp, and out into the bright morning of the Villa Comunale. The Bay of Naples opened in front of her.