Editor sám sebe

Šestého rána Chiara připravila kávu pro obě a posadila se do křesla vedle nádrže. Pasta visela hlavou dolů z rohu skla, její tělo jemně pulsovalo. Její chapadla se kolem ní vznášela jako pomalu se rozvíjející květina.

On the sixth morning, Chiara made coffee for both of them and sat down in the chair beside the tank. Pasta was hanging upside down from a corner of the glass, the bell of her body pulsing gently. Her arms drifted around her like a slow flower.

"Je ještě jedna věc, kterou ti chci říct," začala Chiara, "a chci to říct pomalu, protože je to ta nejpodivnější věc o chobotnicích, kterou znám."

"There is one more thing I want to tell you," Chiara said, "and I want to tell it slowly, because it is the strangest thing about octopuses I know."

Polly se usadila na okraji.

Polly perched on the rim.

"Chobotnice dokážou upravovat svou vlastní RNA v reálném čase," pokračovala Chiara. "Je to něco, co dělají neustále. Žádné jiné zvíře to nedělá tak často jako chobotnice a několik příbuzných hlavonožců."

"Octopuses can edit their own RNA in real time," Chiara said. "It is something they do constantly. No other animal does this at the rate that an octopus and a few related cephalopods do."

Zastavila se. Věděla, že další část vyžaduje opatrnost.

She paused. She knew the next part required care.

DNA je dlouhodobý plán zvířete. Mění se jen málo. RNA je pracovní kopie. Buňka vytváří RNA z DNA, když potřebuje postavit protein. U většiny zvířat RNA téměř přesně odpovídá DNA.

DNA is the long-term blueprint of an animal. It does not change much. RNA is the working copy. The cell makes RNA from DNA when it needs to build a protein. In most animals, the RNA matches the DNA almost exactly.

U chobotnic RNA neodpovídá. Když se RNA vytváří, buňka přepisuje její části. Většina těchto úprav se děje v částech genomu, které budují nervový systém. Nervový systém chobotnice je obzvláště neustále budován a přebudováván těmito úpravami.

In octopuses, the RNA does not match. As the RNA is being made, the cell rewrites parts of it. Most of these edits happen in the parts of the genome that build the nervous system. The nervous system of an octopus, in particular, is built and rebuilt constantly with these edits.

"Proč?" řekla Chiara, než Polly stihla položit otázku. "Máme teorii. Úpravy RNA jsou reverzibilní. Mutace DNA nikoliv. Chobotnice může přizpůsobit svůj nervový systém v reakci na teplotu vody nebo chemii potravy, kterou jí. Může si naladit svůj vlastní mozek za pochodu. Cena je, že samotný genom, dlouhodobý plán, se nemohl příliš vyvíjet. Druh je uvízlý s téměř stejnou DNA po desítky milionů let. Zaplatily za krátkodobou flexibilitu dlouhodobou stagnací."

"Why?" Chiara said, before Polly could ask. "We have a theory. RNA editing is reversible. DNA mutation is not. An octopus can adjust its nervous system in response to the temperature of the water or the chemistry of the food it eats. It can tune its own brain on the fly. The cost is that the genome itself, the long-term blueprint, has not been able to evolve much. The species is stuck with the same DNA, more or less, for tens of millions of years. They paid for short-term flexibility with long-term stagnation."

Polly sledovala, jak Pasta pluje. Tělo chobotnice pomalu pulsovalo. Kůže u očí se mihotala jemnými odstíny růžové a světlé hnědé.

Polly watched Pasta drift. The octopus's body pulsed slowly. The skin near the eyes flickered through a soft pulse of pinks and pale browns.

"Každá jednotlivá chobotnice," řekla Chiara, "je trochu jiným zvířetem než každá jiná, způsobem, jakým ty a já a ostatní papoušci nejsme. Stejná DNA. Ale pracovní mechanismus je postaven znovu, každý život, pro tu vodu a tu potravu. Jsou to individuální mozky způsobem, jakým možná žádné jiné zvíře na Zemi není."

"Each individual octopus," Chiara said, "is a slightly different animal from each other one, in a way that you and I and other parrots are not. The same DNA. But the working machinery is built fresh, every life, for that water and that food. They are individual brains in a way that perhaps no other animal on Earth is."

Napila se kávy.

She drank her coffee.

"To je také důvod," pokračovala, "proč dvě chobotnice, které dostanou stejný labyrint, ho mohou vyřešit úplně jinými způsoby. Pasta vyřešila labyrint s dvěma spolupracujícími chapadly. Měli jsme jinou chobotnici loni, která použila tři. Měli jsme další, která čekala hodinu a pak šla přímo dovnitř tělem. Neřeší stejný problém se stejným mozkem. Každá ho řeší s mozkem, který si pro sebe vytvořila."

"It is also why," she said, "two octopuses given the same maze can solve it in completely different ways. Pasta solved the maze with two arms cooperating. We had another octopus last year who used three. We had another who waited an hour and then went straight in with the body. They are not solving the same problem with the same brain. They are each solving it with the brain they have made for themselves."

Pastino oko se otevřelo a zavřelo. Chapadla se vznášela.

Pasta's eye opened and closed. The arms drifted.

Polly přemýšlela o svém vlastním mozku. Nebyl upravován v reálném čase. Byl postaven jednou, tak jak se většina mozků staví, a teď byl prostě její. Nezáviděla Paste flexibilitu. Ale velmi se jí líbilo vědět, že zvířata jako Pasta existují.

Polly thought about her own brain. It had not been edited in real time. It had been built once, the way most brains are built, and was now simply hers. She did not envy Pasta the flexibility. But she liked very much knowing that animals like Pasta existed.

Chiara vstala. "Musím jít napsat grant," řekla. "Zůstaň s ní dopoledne, jestli chceš."

Chiara stood up. "I have to go write a grant," she said. "You stay with her for the morning, if you want."

Polly zůstala.

Polly stayed.