Tělo, které myslí

Třetího rána měla Chiara nový experiment. Položila malý akrylový labyrint na dno nádrže. Uprostřed labyrintu byl kousek krabího masa. Stěny byly průhledné, ale cesta byla složitá: dvě pravé zatáčky, jedna levá a malá komora s brankou, která se otevírala jen z jedné strany.

On the third morning, Chiara had a new experiment. She placed a small acrylic maze on the floor of the tank. The maze had a single piece of crab meat at its centre. The walls were transparent, but the route through was complex: two right turns, a left, and a small chamber gate that pushed open from one side only.

Pasta už sledovala z obvyklého rohu. Chiara nastavila malou videokameru na okraj a ustoupila.

Pasta was already watching from her usual corner. Chiara set up a small video camera on the rim and stepped back.

To, co Polly viděla dál, bylo něco, co ještě nikdy předtím neviděla.

What Polly saw next was something she had never seen before.

Pasta vyslala dvě chapadla směrem k labyrintu, ještě než její tělo opustilo roh. Obě chapadla se pohybovala nezávisle na sobě. Jedno šlo přes vrchol labyrintu, zkoumalo strukturu. Druhé se plazilo po podlaze, do vstupu do labyrintu. Obě chapadla se nekoordinovala. Fungovala, jako by byla samostatnými bytostmi.

Pasta sent two arms toward the maze before her body left the corner. The two arms moved independently of each other. One went over the top of the maze, exploring the structure. The other slid along the floor, into the maze entry. The two arms did not coordinate with each other. They were operating as if they were separate creatures.

To nebyla metafora. Chiara vysvětlovala, zatímco se to dělo: chobotnice má asi pět set milionů neuronů. Dvě třetiny z nich nejsou v jejím centrálním mozku. Jsou v jejích chapadlech. Každé chapadlo má svůj vlastní složitý nervový systém. Každé chapadlo může samo řešit jednoduché problémy. Centrální mozek poskytuje vysokou úroveň záměru. Chapadla vyjednávají detaily.

This was not a metaphor. Chiara explained, while it was happening: an octopus has about five hundred million neurons. Two thirds of them are not in its central brain. They are in its arms. Each arm has its own complex nervous system. Each arm can solve simple problems on its own. The central brain provides high-level intention. The arms negotiate the details.

Polly poskakovala po okraji nádrže, aby držela krok. První chapadlo proplétalo chodbu labyrintu. Narazilo na první zatáčku, zastavilo se, ohmatávalo a zatáčelo. Narazilo na druhou zatáčku. Tělo Pasty se stále nepohnulo z jejího rohu. Druhé chapadlo, to, které zkoumalo vrchol, našlo malou branku u komory a testovalo její okraje. Jednou zatlačilo. Branka trochu povolila.

Polly hopped along the tank rim to keep up. The first arm threaded the corridor of the maze. It hit the first turn, paused, felt, and turned. It hit the second turn. Pasta's body had still not moved from her corner. The second arm, the one exploring the top, found the small gate at the chamber and tested its edges. It pushed once. The gate gave a little.

První chapadlo dosáhlo branky zevnitř labyrintu. Zatlačilo opačným směrem. Branka se otevřela.

The first arm reached the gate from inside the maze. It pushed in the opposite direction. The gate opened.

Chapadlo vzalo krabí maso.

The arm took the crab meat.

Celá výměna trvala možná třicet sekund. Pasta ani jednou nepohnula svým hlavním tělem.

The whole exchange had taken perhaps thirty seconds. Pasta had not moved her main body once.

Chiara, sledující svou obrazovku, pomalu vydechla. "Tohle je část, kterou stále nechápeme," řekla. "Chapadla získala jídlo. Vyřešila chobotnice labyrint? Nebo ho vyřešila dvě chapadla společně, zatímco centrální mozek dělal něco úplně jiného? Nevíme. Existují argumenty pro obojí. V podstatě jsem placena za to, abych o tom diskutovala."

Chiara, watching her video screen, exhaled slowly. "This is the part we still do not understand," she said. "The arms got the food. Did the octopus solve the maze? Or did the two arms solve it together, while the central brain did something else entirely? We do not know. There are arguments for both. I am paid, basically, to argue about it."

Polly se podívala na Pastu. Chobotnice se teď pomalu protahovala, jako by to dělala kočka. Všech osm chapadel se shromáždilo a přitáhlo krabí maso k zobáku. Labyrint, prázdný, ležel na dně nádrže.

Polly looked at Pasta. The octopus was now stretching her body slowly, the way a cat might. The eight arms gathered together, and pulled the crab meat to the beak. The maze, empty, sat on the tank floor.

Existuje fráze, kterou vědci používají, když nemohou zařadit tvora do kategorií, které měli předtím, než ho potkali. Ta fráze je "mimozemská inteligence". Polly ji slyšela v přednáškových videích. Myslela si, že je to poetické. Dnes, když sledovala dvě chapadla, jak řeší labyrint bez vzájemné konzultace, změnila svůj názor. Možná je to doslovné.

There is a phrase scientists use when they cannot fit a creature into the categories they had before they met it. The phrase is "alien intelligence." Polly had heard it in lecture videos. She had thought it was poetic. Today, watching two arms work a maze without consulting each other, she revised her thinking. It might be literal.

Chiara sbalila kameru. "Mám obědovou schůzku," řekla. "Ty zůstaň. Má ráda společnost."

Chiara packed up the camera. "I have a lunch meeting," she said. "You stay. She likes the company."

Polly zůstala. Pasta se vrátila do své trubky. Odpolední světlo procházející okny se pomalu měnilo z modrošedé na zlatou. Chobotnice občas otevřela jedno oko a podívala se na ni.

Polly stayed. Pasta returned to her pipe. The afternoon light through the windows changed slowly from blue-grey to gold. The octopus, occasionally, opened one eye and looked at her.

Polly nic neřekla. Chobotnice, velmi zjevně, nečekala, že s ní někdo bude mluvit.

Polly did not say anything. The octopus, very obviously, was not waiting to be talked to.