Devadesátidenní obilí

Hospoda v Kirkwallu měla pět stolů a oheň a dveře vedly rovnou do ulice ze šedého kamene, na jejímž konci stojí katedrála St Magnus. Polly si sedla ke stolu nejblíž teplu, protože po dni na vodě žádný jiný stůl neexistuje. „Můžu vidět jídelní lístek?“ zeptala se a dostala kartu, na které bylo míň věcí, než čekala, a víc z nich místních.

The bar in Kirkwall had five tables and a fire, and the door opened straight onto a street of grey stone with the cathedral at the top of it. Polly took the table nearest the heat, because after a day on the water there is no other table. "Can I see the menu?" she asked, and got a card with fewer things on it than she expected and more of them local.

„Mohla byste mi doporučit nějaké dobré jídlo?“ Majitelkou byla volavka, což je pták stvořený k tomu, aby stál za pultem, a bez váhání doporučila bannock. Bere je ječmen, který tu pěstují po staletí, šestiřadé obilí, kterému se někdy říká devadesátidenní ječmen, protože dozraje dost rychle na to, aby se vešel do severního léta. Semletý na mouku dává placatý tmavý bannock, který chutná po poli, ze kterého přišel.

"Could you recommend a good dish?" The owner was a heron, which is a bird built for standing behind a counter, and she recommended the bannock without hesitation. Bere is a barley they have grown here for centuries, a six-row grain sometimes called the ninety-day barley because it ripens fast enough to finish inside a northern summer. Milled into beremeal it makes a flat, dark bannock that tastes of the field it came out of.

„Máte vegetariánská jídla?“ zeptala se Polly a volavka ukázala zpátky na stejný řádek na kartě. Bannock, máslo a crowdie, měkký čerstvý sýr, který tu na statcích dělali odjakživa. Stejné obilí má druhý život na druhém konci města v palírně pod věží, která funguje od roku sedmnáct set devadesát osm a ve správné ráno je celá ulice cítit teplým sladem.

"Do you have vegetarian options?" Polly asked, and the heron pointed back at the same line on the card. Bannock, butter, and crowdie, the soft fresh cheese the farms have always made. The same grain has a second life across town at the distillery under the tower, working since seventeen ninety-eight, where the whole street smells of warm malt on the right morning.

„Můžeme zaplatit, prosím?“ řekla Polly, když měla prázdný talíř, a volavka si s účtem dala načas, což je poklona. Venku vítr klesl na úroveň, kterou ostrovy považují za bezvětří. Polly šla nahoru šedou ulicí kolem červeného pískovce katedrály s chutí drsného podnebí na patře.

"Can we get the bill, please?" Polly said when the plate was empty, and the heron took her time bringing it, which is a compliment. Outside, the wind had dropped to the level the islands consider still. Polly walked up the grey street past the red sandstone of the cathedral with the taste of a hard climate on the roof of her mouth.