Přechod Uralu

Třetího rána vlak zastavil v Jekatěrinburgu. Galina už byla pryč. Vystoupila v časných ranních hodinách na stanici, kterou Polly prospala, s objetím a malým mávnutím, které Polly jen napůl zaregistrovala v polospánku. Pavel ještě spal. Dva noví cestující obsadili prázdné lůžka během noci: voják asi dvacetiletý v uniformě, která byla příliš čistá, aby už byla nošená, a starší muž s šedavě žlutými vlasy a krabicí na rybářské náčiní.

On the third morning, the train stopped at Yekaterinburg. Galina had already left it. She had gotten off in the small hours at a station Polly had slept through, with a hug and a small wave that Polly had only half-registered through the haze. Pavel was still asleep. Two new passengers had taken the empty bunks in the night: a soldier of perhaps twenty in a uniform that was too clean to have been worn yet, and an older man with grey-yellow hair and a fishing tackle box.

Polly vyskočila k oknu.

Polly hopped to the window.

Jekatěrinburg je největší město v Uralu. Uraly rozdělují Evropu od Asie. Nejsou vysoké, spíše dlouhý opotřebovaný hřeben než zeď. Ale jsou staré. Před pěti sty miliony lety, když se formoval superkontinent Pangea, byly Uraly už významným pohořím. Byly opotřebovávány půl miliardy let a stále tu stojí. Jsou jedny z nejstarších hor na Zemi.

Yekaterinburg is the largest city in the Urals. The Ural Mountains divide Europe from Asia. They are not high, more a long worn ridge than a wall. But they are old. Five hundred million years ago, when the supercontinent of Pangaea was forming, the Urals were already a major mountain range. They have been worn down for half a billion years and are still there. They are some of the oldest mountains on Earth.

Transsibiřská magistrála překračuje Uraly přes Jekatěrinburg. Na kilometru 1 777 je malý ukazatel, který říká EVROPA na jedné straně a ASIE na druhé. Každý ruský cestující, kterého Polly toho rána potkala, jí o tomto ukazateli vyprávěl. Někteří z nich vystoupili z vlaku v Pervouralsku, nejbližší stanici k ukazateli, a šli k němu pro fotografie. Průvodčí jí s malým úsměvem řekl, že ukazatel je turistický výmysl. Skutečná hranice, geograficky, nebyla na čistém bodě na mapě. Dělící čára vede zhruba podél rozvodí řeky Ural, která je sama o sobě dlouhým obloukem spíše než čárou.

The Trans-Siberian crosses the Urals through Yekaterinburg. There is a small marker at kilometre 1,777 of the line that says EUROPE on one side and ASIA on the other. Every Russian passenger Polly had met that morning had told her about this marker. Some of them got off the train at Pervouralsk, the station nearest the marker, and walked to it for photos. The conductor told her, with a small smile, that the marker was a tourist invention. The actual border, geographically, was not at a clean point on a map. The dividing line runs roughly along the watershed of the Ural River, which is itself a long arc rather than a line.

Ale symbolický přechod byl tím hlavním.

But the symbolic crossing was the point.

Vlak se rozjel z Jekatěrinburgu do nízkých kopců pokrytých borovicemi a smrky. Les se od předchozího dne změnil. Bílé břízy tam stále byly, ale nyní smíchané s tmavšími jehličnany. Krajina byla více zvrásněná. Malé řeky tekly v mělkých údolích.

The train pulled out of Yekaterinburg into low hills covered in pine and spruce. The forest had changed since the day before. The white birches were still there, but mixed now with darker conifers. The land was more wrinkled. Small rivers ran in shallow valleys.

Nový cestující s krabicí na náčiní ji otevřel a rozložil své návnady na malý stolek. Uspořádal je podle barev. Zdálo se, že žádnou z nich momentálně nepotřebuje. Jen je chtěl mít venku.

The new passenger with the tackle box opened it and laid out his lures on the small table. He arranged them by colour. He did not appear to need any of them at the moment. He just wanted them out.

„Kde rybaříte?“ zeptala se Polly opatrně.

"Where do you fish?" Polly asked, carefully.

Vzhlédl. Nevypadal překvapeně, že promluvil papoušek. „Bajkalské jezero,“ řekl. „Za tři dny. Omul. Losos Bajkalu. Nikde jinde na světě ho nenajdete.“ Ukázal na konkrétní zeleno-stříbrnou lžičku. „Tohle používám.“

He looked up. He did not seem surprised that a parrot had spoken. "Lake Baikal," he said. "In three days. Omul. The salmon of Baikal. You will not find it anywhere else in the world." He pointed at a particular green-and-silver spoon. "This is what I use."

Polly naklonila svou červenou hlavu. Muž zavřel krabici na náčiní.

Polly tilted her red head. The man closed the tackle box.

O pár hodin později, poblíž Pervouralsku, vlak zpomalil kolem malého bílého obelisku na mýtině. Obelisk měl na jedné straně kovovou desku s nápisem EVROPA v cyrilici. Deska na druhé straně měla nápis ASIE. Malá skupina tří turistů si pořizovala fotografii. Mávali na vlak. Pavel, nyní vzhůru, zvedl ruku od svého notebooku a zamával zpět.

A few hours later, near Pervouralsk, the train slowed past a small white obelisk in a clearing. The obelisk had a metal plate on one side reading EUROPE in Cyrillic. The plate on the other side read ASIA. A small group of three tourists were taking a photo. They waved at the train. Pavel, now awake, lifted a hand from his laptop and waved back.

Obelisk zmizel za nimi. Borovice se opět uzavřely. Vlak překročil kontinent tak, jako byste přešli malou ulici.

The obelisk slid away behind them. The pines closed back in. The train had crossed a continent the way you might cross a small street.