Stůl pro jednoho

Mia vešla do malé restaurace těsně před devátou. Jídelna byla skoro prázdná. Číšník v bílé zástěře s unavenýma očima ukázal na stůl v rohu.

Mia walked into the small restaurant just before nine. The dining room was almost empty. A waiter with a white apron and tired eyes pointed at a corner table.

"Jen pro jednu?" zeptal se. Mia přikývla. Vždycky cestovala sama a vždycky se trochu nervózně cítila, když si objednávala v cizím jazyce. Jídelní lístek byl na jediném papíru, psaný rukou.

"Just one?" he asked. Mia nodded. She always traveled alone, and she always felt a little nervous ordering in a new language. The menu was on a single sheet of paper, handwritten.

Ukázala na slovo, kterému nerozuměla. Číšník se poprvé usmál. "To je dnešní specialita," řekl pomalu anglicky. "Recept mé babičky. Zkuste to. Když se vám nebude líbit, přinesu něco jiného."

She pointed at a word she did not understand. The waiter smiled for the first time. "Is the special of the day," he said in slow English. "My grandmother's recipe. Try it. If you don't like it, I bring something else."

Jídlo přišlo v těžké hliněné misce. Horké, česnekové, plné malých kousků chleba. Mia opatrně ochutnala první lžíci a podívala se nahoru. Číšník ji pozoroval od baru se zkříženýma rukama.

The food arrived in a heavy clay bowl. Hot, garlicky, full of small pieces of bread. Mia took a careful first spoonful and looked up. The waiter was watching from the bar with his arms crossed.

Ukázala mu palec nahoru. Zasmál se, přišel k ní a dolil jí sklenici. "Dobré," řekl. "Zítra se vraťte a povím vám, co v tom je."

She gave him a thumbs up. He laughed, walked over, and refilled her glass. "Good," he said. "Tomorrow you come back and I tell you what's in it."