Tenisový zápas, který trval tři dny

Ve Wimbledonu v roce dva tisíce deset nastoupili dva hráči na kurt číslo osmnáct na zápas prvního kola. Nikdo nečekal nic zvláštního. John Isner byl Američan, vysoký, se silným podáním. Nicolas Mahut byl Francouz, níže na žebříčku, mimo tenis málo známý. Jejich zápas byl naplánovaný na jedno odpoledne.

At Wimbledon in 2010, two players walked onto Court 18 for a first-round match. Nobody expected anything special. John Isner was an American, tall, with a powerful serve. Nicolas Mahut was French, lower-ranked, and not famous outside of tennis. Their match was scheduled for one afternoon.

Neskončil to odpoledne. Neskončil ani následující den.

It did not end that afternoon. It did not end the next day either.

Oba hráči začali svůj zápas v úterý dvacátého druhého června. Ani jeden z nich nedokázal prolomit podání toho druhého. Odehráli tři sety, pak čtyři. Večer, při stavu dva sety všech, rozhodčí zápas přerušil kvůli slábnoucímu světlu. Museli dohrát zítra.

The two players began their match on Tuesday, June 22. Neither of them could break the other one's serve. They played through three sets, then four. By evening, with the score at two sets all, the umpire stopped the match because of fading light. They would have to finish tomorrow.

Ve středu se vrátili. Odehráli pátý set, který se ve Wimbledonu nehraje na tiebreak. Museli ho vyhrát o dvě hry. Skóre stoupalo: deset deset, dvacet dvacet, třicet třicet. Mahut udržel své podání. Isner udržel své. Nakonec se skóre dostalo na padesát devět padesát devět. Diváci sledovali zápas mlčky, téměř v rozpacích. Zápas musel být znovu přerušen. Opět kvůli světlu.

On Wednesday, they came back. They played the fifth set, which has no tiebreak at Wimbledon. They would have to win it by two games. The score climbed: 10-10, 20-20, 30-30. Mahut held his serve. Isner held his. Eventually it reached 59-59. The crowd watched, silent, almost embarrassed. The match had to be stopped again. Light, once more.

Ve čtvrtek, po více než deseti hodinách na kurtu, John Isner konečně prolomil podání svého vyčerpaného soupeře. Konečné skóre v pátém setu bylo sedmdesát ku šedesáti osmi. Celý zápas trval jedenáct hodin a pět minut. Mahut vyhrál sto tři esa a přesto prohrál.

On Thursday, after over ten hours on the court, John Isner finally broke the serve of his exhausted opponent. The final score in the fifth set was 70-68. The entire match lasted 11 hours and 5 minutes. Mahut hit 103 aces and still lost.

Když bylo po všem, ani jeden z hráčů nedokázal pořádně mluvit před kamerami. Oba dostali malé medaile na památku toho, co se stalo. Na kurt samotný přidali malou pamětní desku. Po letech je to stále nejdelší tenisový zápas, jaký byl kdy odehrán, a většina lidí v tenise věří, že nikdy nebude překonán.

When it was over, neither player could speak well to the cameras. Both were given small medals to mark what had happened. The court itself got a small plaque added to it. Years later, it is still the longest tennis match ever played, and most people in tennis believe it will never be beaten.