Město, které žije v jedné budově

Na studeném, šedém zálivu podél aljašského pobřeží stojí město jménem Whittier, kde téměř celé obyvatelstvo žije doslova pod jednou střechou, natěsnané do jediné vysoké budovy. Bez velké nadsázky se dá říct, že jde o celou komunitu složenou do jediné adresy.

On a cold, grey bay along the Alaskan coastline stands a town called Whittier, where almost the entire population lives under one roof, quite literally, packed inside the very same towering building. It is, without much exaggeration, a whole community folded into a single address.

Tato budova má čtrnáct pater a byla před desítkami let postavena původně pro armádu, dávno předtím, než se sama stala městem. Dnes jsou v ní byty, obchod, pošta, policejní stanice, malá ordinace a dokonce i kostel, takže starosta, místní lékař i ten, kdo ti prodá mléko, bydlí naskládaní jeden nad druhým. Všechna patra spojují dlouhé vnitřní chodby, což je štěstí, protože ve Whittieru každou zimu napadne opravdu obrovské množství sněhu a obyvatelé zvládnou většinu denního života, aniž by si museli obléknout kabát. Dokonce i děti se do školy dostávají tunelem vyhloubeným pod zemí.

That building rises fourteen storeys and was originally constructed for the army, decades ago, long before it became a town in its own right. It now houses flats, a shop, a post office, a police station, a small clinic, and even a church, so that the mayor, the local doctor, and whoever happens to sell you milk all live stacked one above another. Long internal corridors connect every floor, which is fortunate, because Whittier receives a truly formidable amount of snow each winter, and residents can go about most of daily life without ever pulling on a coat. Even the children reach school through a tunnel dug beneath the ground.

Dostat se do města je ale ještě podivnější. Auta projíždějí jediným úzkým tunelem prorubaným do svahu hory, tunelem, který sdílejí s železnicí, a proto musí všichni čekat, až přijdou na řadu. V noci se tunel úplně zavře a až do rána se nikam nedostane ani nikdo neodjede. Město prostě zůstává tam, kde je, teplé a osvětlené proti tmě, jedna vysoká budova stojící osamoceně ve sněhu, obklopená horami ze všech stran.

Getting into the town at all is stranger still. Cars enter through a single narrow tunnel blasted through the mountainside, a tunnel shared with the railway, which means everybody must take turns. At night the tunnel closes altogether, and nothing moves in or out until morning. The town simply stays where it is, warm and lit against the dark, one tall building standing alone in the snow, ringed by mountains on every side.