Večeře zakopaná za svítání

U malého jezera obklopeného párou našla Polly řadu velkých hrnců stojících vedle hlubokých jam vykopaných v holé začernalé zemi. Kuchař v těžké zástěře postupoval podél řady a spouštěl na laně do každé jámy uzavřený hrnec. Polly se usadila na blízké zábradlí a dívala se, zvědavá, co může stát za to vařit v díře v zemi.

Near a small lake ringed with steam, Polly found a row of large pots standing beside deep holes cut into the bare, blackened ground. A cook in a heavy apron worked down the line, lowering a sealed pot into each hole with a rope, and Polly settled on a nearby rail to watch, curious what could possibly be worth cooking in a hole in the ground.

V každém hrnci byly vrstvy masa, klobásy, zelí a kořenové zeleniny, pevně uzavřené a spuštěné do země vyhřáté zespodu zhruba na teplotu vroucí vody. Nedotýká se toho žádný plamen. Všechen žár přichází ze sopky pod celým údolím a stoupá vzhůru puklinami, které lidé před generacemi vykopali a označili kamennými kruhy, dávno předtím, než někdo teplotu vědecky změřil.

Each pot held layers of meat, sausage, cabbage, and root vegetables, sealed tight and lowered into earth heated from below to roughly the temperature of boiling water. No flame touches any of it. The heat comes entirely from the volcano beneath the whole valley, rising up through cracks that were dug out and marked with stone rings generations ago, long before anyone measured the temperature scientifically.

Kuchař vysvětlil, spíš gesty než slovy, že hrnce jdou dolů brzy ráno a zůstávají zakopané šest nebo sedm hodin, zatímco všichni vyrazí k jezeru, do zahrad nebo do města a vracejí se, teprve když je čas večeři zase vykopat. Prý je to nejjednodušší jídlo na ostrově, které se dá připravit, a zdaleka nejpodivnější kuchyně, v jaké se dá uvařit.

The cook explained, more with gestures than words, that the pots go in early and stay buried for six or seven hours while everyone goes off to visit the lake, the gardens, or the town, coming back only when it is time to dig dinner up again. It is, he seemed to say, the easiest meal on the island to start and by far the strangest kitchen to cook it in.

Když vyjel první hrnec, vyvalil se z něj hustý oblak páry a vůně pomalu vařeného masa a zelí se rozlila po celé mýtině. Polly u samotného jídla nezůstala, ale viděla, jak ho kuchař hrdě odnáší, jako by všechnu práci udělal on, a ne hora.

When the first pot came up, steam poured out of it in a thick cloud, and the smell of slow-cooked meat and cabbage drifted across the whole clearing. Polly did not stay for the meal itself, but she watched the cook carry it away proudly, as if he, and not the mountain, had done all the work.