Loď připlouvá

Ranní loď se přivázala ve Stromness. Domy tam stojí zády k vodě. Polly vystoupila na mokrou dlažbu a pochopila vítr. Nebyl to poryv. Byl to stav. Na konci mola seděl kolie. Polly k němu došla. „Můžete mi ukázat cestu?“

The morning boat tied up at Stromness. The houses stand with their backs to the water. Polly stepped onto wet flagstones and understood the wind. It was not a gust. It was a condition. A collie sat at the end of the pier. Polly went over to him. "Can you show me the way?"

Zeptal se, kam chce jít. Ještě to nevěděla. Ostrovů je skoro sedmdesát a asi na dvaceti žijí lidé. Není tu les a široko daleko nic vysokého. „Mohl byste mi říct, kde chytím autobus?“ zeptala se. Naklonil hlavu ke stání nahoře na svahu.

He asked where she wanted to go. She did not know yet. There are close to seventy islands, and about twenty have people on them. There is no forest and nothing tall for miles. "Could you tell me where I can catch a bus?" she asked. He tipped his head toward a shelter up the slope.

Pak položila městskou otázku. „Jak dlouho trvá dojít pěšky do centra?“ Kolie se podíval podél jediné ulice, která vede celým městem. Jedenáct minut, řekl, pokud se zastavíte u výloh.

Then she asked a city question. "How long does it take to walk to the city center?" The collie looked along the one street that runs the length of the town. Eleven minutes, he said, if you stop at the windows.

„Můžete mi říct, jestli se dnes koná něco zajímavého?“ Jízdní řád trajektu jsou tady místní zprávy, řekl. Jela loď k tulením skalám. Byla tu kaple postavená zajatci. Byla tu vesnice, která čtyři tisíce let ležela pod pískem.

"Can you tell me if there are any interesting events today?" The ferry timetable is the local news, he said. There was a boat to the seal rocks. There was a chapel built by prisoners. There was a village that lay under sand for four thousand years.